Domácí péče o dětské odřeniny: chyba, která způsobí zánět

Aus Leowiki

Důležitý je také výběr správného místa. Vyhněte se místům u dveří, kde je průvan a hluk, a naopak vyhledejte oddíly, které nejsou průchozí. Pokud cestujete o víkendu nebo ve špičce, vyhněte se spojům s největším počtem cestujících. Vlak vybírejte i podle toho, zda má nízkopodlažní nástup, což oceníte zejména s kočárkem. Před cestou si ověřte, zda je ve vlaku dostatek místa pro kočárek — často ho lze uskladnit v prostoru pro jízdní kola, ale počítejte s tím, že ho budete muset složit. U menších miminek je praktičtější nosítko nebo šátek, které máte neustále u sebe.

Pro nejmenší děti je ideální malování na igelitovou fólii připevněnou na stole. Přes celý stůl natáhněte průhlednou fólii a zajistěte ji po okrajích lepicí páskou. Dítě maluje prstovými barvami přímo na fólii, která se dá po chvíli sloupnout a umýt ve dřezu. Pod fólii můžete vložit černý papír, aby byly barvy výraznější, nebo obrázek, který dítě obkresluje. Tento způsob je skvělý pro procvičení jemné motoriky, ale vyžaduje častější kontrolu, aby se barva nedostala na oblečení – doporučuji staré tričko nebo zástěru.

Co dělat, když dítě odmítá cokoli bez obrazovky? Tady přichází na řadu nejdůležitější princip: nabídněte možnost volby, ale vždy jen mezi dvěma aktivitami. „Chceš postavit bunkr, nebo si zahrajeme na schovávanou?" Tím dítě získá pocit kontroly, aniž by mělo šanci říct „nic" a skončit u mobilu. Pokud zabere nerozhodnost, zkuste aktivitu s překvapením – připravte si předem krabici s rekvizitami a řekněte: „Dneska otevřeme truhlu, ale teprve až uklidíš hračky." Napětí a tajemství dokážou zázraky.

Když nechcete nic stavět, využijte obyčejnou kuchyň. Dejte dítěti misku, lžíci a suroviny, které se nemusí vařit – mouku, vodu, sůl, olej. Z těchto tří věcí vznikne těsto, které se dá hníst, válet a tvarovat. Pozor na jednu častou chybu: nejde o to upéct dokonalé sušenky, ale o proces. Nechte dítě dělat nepořádek, ochutnávat těsto a mazat se s ním. Pokud mu budete neustále říkat, ať si umyje ruce nebo ať nešplouchá, nadšení rychle vyprchá. Stanovte si předem hranice – pracujeme na stole, po skončení uklidíme – a pak už nechte průběh plynout.

Typickou chybou je spoléhat na to, že dítě během cesty prospí. Realita bývá jiná, proto počítejte s fází, kdy bude miminko vzhůru, unavené nebo hladové. U starších kojenců pomáhá naplánovat čas odjezdu tak, aby se kryl s dobou spánku, ale i tak je nutné mít připravený plán B. Když začne plakat, zkuste ho nejprve nakrmit, pak zkontrolovat plenu a nakonec mu nabídnout hračku. Pokud nic z toho nezabere, projděte s ním pár kroků uličkou — změna prostředí často pomáhá. Upozorněte na sebe průvodčího, který vám může poradit, kde je nejbližší přebalovací místo.

Základní pravidlo zní: neberte hračku automaticky staršímu dítěti, aby ji dal mladšímu. Tím jen posilujete pocit nespravedlnosti a učíte děti, že křik a pláč vedou k cíli. Místo toho zkuste pojmenovat, co vidíte: „Vidím, že oba chcete červené auto. To je pěkná situace, že?" Tím děti uklidníte a zároveň jim dáte najevo, že jejich pocity berete vážně. Pak teprve přichází prostor pro hledání řešení: „Co kdybychom auto postavili na stůl a ty si ho vzal, až budeš chtít?"

Častou chybou je zasahovat do konfliktu s jasným verdiktem: „Ty jsi starší, ustup." Tím sice rychle ukončíte hádku, ale dlouhodobě naučíte starší dítě, že jeho potřeby jsou méně důležité, a mladší, že stačí brečet. Mnohem účinnější je nabídnout dětem konkrétní možnosti, jak se dohodnout. Můžete navrhnout střídání s přesným časem (například pomocí kuchyňské minutky), nebo rozdělení hraček na ty, které se sdílí, a ty, které jsou „osobní". Důležité je, aby děti měly pocit, že na rozhodování mají vliv.

Jak na malování v krabici a s igelitem Další osvědčenou metodou je malování do kartonové krabice. Vezměte vyšší krabici od bot nebo od džusu, vystelte ji čistým papírem a dejte dítěti kelímek s barvou a štětec. Dítě maluje na stěny krabice, která zachytí případné kapky. Výhodou je, že se dítě učí pracovat s barvou v omezeném prostoru, a vy nemusíte hlídat okolí. Pokud chcete ještě větší jistotu, rozložte pod krabici starý igelitový ubrus – ten se po skončení jednoduše sroluje a vyhodí.

Na závěr si řekněte, co dělat, když se něco pokazí. Zpoždění vlaku je běžné, proto mějte v tašce rezervu jídla a pití navíc. Pokud miminko po delší době začne být neklidné, nebojte se vystoupit na mezistanici a projít se po nástupišti — je lepší ztratit pár minut a pokračovat dalším spojem, než absolvovat celou cestu v pláči. S těmito pravidly se vlak stane pohodlným dopravním prostředkem, který vám umožní věnovat se miminku bez stresu a s předvídatelným režimem.