Když dítě vzdoruje, neztrácejte hlavu: Jak na pozitivní výchovu

Aus Leowiki

Konečně, nezapomínejte na povinnost doložit studium. Každý rok musíte zaměstnavateli nebo finančnímu úřadu předložit potvrzení o studiu. Pokud tak neučiníte včas, sleva se v ročním zúčtování neuzná. Mnoho rodičů spoléhá na to, že škola potvrzení pošle sama, ale není to pravidlem. Proto si hlídejte termíny a vyžádejte si dokument od školy včas. V případě pochybností je vždy lepší obrátit se na odborníka, který posoudí vaši konkrétní situaci.

Další pastí je nereálné tempo. Empatie se nevybuduje za jeden večer. Vyhraďte si na hru pravidelný čas – třeba deset minut před večeří – a dodržujte ho. Častokrát se stává, že rodič nebo učitel začne s nadšením, ale po pár dnech to vzdá. Dítě pak vnímá, že emoce jsou něco, co se dělá jen občas, a není to skutečně důležité. Konzistence je důležitější než délka hry.

Po přiznání dávky je důležité hlásit každou změnu v příjmech nebo ve složení rodiny, a to do osmi dnů. Pokud to neuděláte, může úřad dávku zastavit a po vás požadovat přeplatky. Kontroly probíhají pravidelně, obvykle jednou za čtvrtletí, kdy úřad znovu posuzuje nárok. Pokud se vaše situace zlepší, nemusíte se bát, že byste museli něco vracet, ale pokud jste zatajili příjem, může to mít nepříjemné následky. Doporučuje se proto vést si přehled o všech příjmech a změnách, abyste se vyhnuli nepříjemnostem.

Dalším častým omylem je domněnka, že přídavek náleží automaticky po narození dítěte. Není to pravda, o každou dávku je nutné aktivně požádat. Pokud žádáte o přídavek na novorozené dítě, je vhodné tak učinit hned po narození, abyste nepřišli o peníze za první měsíce. Na úřadě vám poradí, jaké formuláře použít, a můžete si také nechat pomoci s vyplněním. Vždy si uschovejte kopie všech podaných dokumentů, ať máte přehled o tom, co jste úřadu předložili.

Nezapomínejte, že samostatnost se netýká jen domácích prací, ale i péče o sebe. Učte dítě, aby si samo čistilo zuby, mylo vlasy nebo si zavazovalo tkaničky. Můžete mu dát na výběr ze dvou možností, aby mělo pocit kontroly, třeba „Chceš si dnes vzít modrou nebo zelenou mikinu?" Tím posilujete jeho rozhodovací schopnosti. Typickou chybou je, že rodiče přebírají kontrolu, protože to mají rychlejší. Dítě pak nemá šanci se učit z vlastních chyb a selhání. Dejte mu čas a prostor, a pokud se mu něco nepodaří, zkuste to s ním znovu. Důležité je ocenit snahu, ne výsledek.

Jak zvládnout vztek a vzdor bez křiku a trestů Když dítě vztekle dupe, nejdůležitější je udržet klid. Sklopte se k jeho úrovni, mluvte tiše a krátce: „Vidím, že jsi naštvaný, protože nemůžeš jít ven." Tím mu dáte najevo, že jeho emoce respektujete. Pak počkejte, až se uklidní – nezačínejte žádnou výchovnou přednášku ve chvíli, kdy je dítě v afektu. Po odeznění vzteku teprve přichází řešení: „Co teď potřebuješ, abys mohl pokračovat?" Tím se dítě učí zvládat emoce a hledat cesty, místo aby se cítilo osamocené a nepochopené.

Jakmile si dítě na samostatnost zvykne, poskytněte mu možnost podílet se na plánování. Může si vybrat, co se bude vařit, nebo si samo připravit nákupní seznam. Tím se cítí odpovědné za běh domácnosti a učí se logickému myšlení. Podporujte ho v tom, aby si samo našlo řešení, když něco nefunguje. Například pokud si nestihlo připravit svačinu, ať si ráno vezme to, co je rychlé, a sám si odpoví za důsledky. Takové zkušenosti jsou základem pro dospělý život.

Pozitivní výchova neznamená vyhýbat se konfliktům. Právě naopak – konflikt je příležitost k učení. Důležité je, abyste jako dospělý zůstali v roli průvodce, ne protivníka. Vyhněte se hrozbám, které nemůžete splnit, i planým slibům. Místo „Jestli nepůjdeš do koupelny, nepůjdeme zítra na hřiště" zkuste: „Do koupelny půjdeme za pět minut, pak si přečteme pohádku." Nastavte jasný, srozumitelný plán, na který se můžete obě strany spolehnout.

Častou chybou je, že rodiče hodnotí dítě jako celek, místo aby hodnotili jeho chování. Když řeknete „Zlobíš!", dítě si to vezme jako nálepku. Když řeknete „Tvé chování teď není v pořádku, protože jsi kopl do stolu," oddělíte čin od osoby. To je zásadní rozdíl. Dítě potřebuje vědět, že ho máte rádi, i když jeho chování není přijatelné. Tím se posiluje zdravé sebevědomí a důvěra mezi vámi.

Jak na to, aby se děti nebály zkoušet nové věci Začněte u jednoduchých úkolů a postupně přidávejte náročnější. Nejdřív dítěti ukažte, jak se daná činnost dělá, a pak ho nechte, ať to zkusí samo. Vyhněte se tomu, abyste za něj práci dodělávali, i když to bude pomalejší a méně dokonalé. Pokud dítě rozlije vodu nebo rozsype mouku, nehubujte, ale společně to ukliďte. Důležité je, aby dítě cítilo, že jeho snaha má hodnotu. Můžete mu svěřit třeba zalévání květin, prostírání stolu nebo skládání ponožek do páru.